EDISON

Projekt EDISON - z pohledu dětí

Co to vůbec je? Podle mě naprosto úžasný projekt, který vám umožní poznat různé kraje světa, jejich kulturu a hlavně skvělé nové lidi. Chci tím tedy říct, že týden s lidmi z projektu Edison jsem si hodně užila. Všichni byli hrozně milí a příjemní. Jejich prezentace o zemích, ve kterých žijí, byly skvělé a hodně mi daly. Dokonce mě to inspirovalo, abych v budoucnosti několik zemí navštívila. Musím se však přiznat, že jsem se jich ze začátku bála - neznámí cizinci z celého světa! Ale zamilovala jsem si je. Všechny.

S Ahmedem byla sranda a jeho vášeň pro sport byla ohromná, je v něm opravdu dobrý. A přesto že je patrně nejstarší z celého projektu, byl pořád hravý jako dítě. Pacifica byla neskutečně chytrá, už od pohledu tak působila. A až byla trochu nesmělá, také se uměla bavit. Farid zase na první pohled vypadal nepříjemně. Asi hlavně proto, že tu už byl a měl negativní zkušenosti s lidmi z Česka. Ale když jsem ho déle pozorovala, byl vlastně úplně stejně v pohodě jako ostatní. S Larrym se naše třída vyřádila v tanci, připadal mi takový energický. Nicméně nejvíc srandy jsem měla asi se Sherry, která byla u nás doma. Sherry byla hrozně milá a energická. Byla hrozně nadšená z toho, jaký rozdíl je mezi Chrástem a Pekingem, hlavně z toho ticha a západů slunce. Líbil se jí náš život v Česku, takže jsem ji o Česku ráda vyprávěla a ona mě na oplátku učila o Číně a jejím rodném městě. Za ten týden jsem ji začala vnímat jako svoji starší sestru. Už mi chybí.

To vlastně všichni. Jen mě mrzí, že jsem je pořádně nestihla poznat všechny. Ale jak jsem řekla, byli skvělí a já byla ráda za každý moment s nimi, popřípadě i za pár vět s nimi. Celý projekt mi dal hodně v angličtině a v přehledu o světě. Projekt Edison ve mně též zboural spoustu předsudků. Všude jsou špatní lidé, ale to neznamená, že každý z jejich země je takový. A přesně o tom to mělo být. Zkrátka a dobře, ten týden byl perfektní.

Projekt EDISON – z pohledu učitele

Naše škola se v týdnu od 18. do 24. února zúčastnila projektu Edison, což je multikulturní vzdělávací program. V rámci projektu hostí školy během jednoho týdne studenty z různých koutů světa . Naši žáci tedy měli možnost poznat Natalie z Tchaj-wanu, Ahmeda z Alžírska, Sherry a Pacificu z Číny, Hanu a Dandyho z Indonésie, Farida z Ázerbájdžánu a Larryho z Filipín. Tito vysokoškolští studenti přijeli k nám do Poříčan již v neděli, kde se jich ujali hostitelské rodiny.

V pondělí jsme se všichni sešli ve školní knihovně, kde měli stážisti po celý týden své zázemí. Hned ráno se před nastoupenou školou představili a poté už jsme se vrhli na hlavní bod dne - putování po třídách prvního stupně, konkrétně tedy do druhých, třetích a čtvrtých tříd. V každé třídě student i s doprovodem strávil třicet minut, které využil k představení jak sebe, tak své země. Naši mladší žáci byli z návštěvy nadšení a někteří se velmi živě zapojovali do této netradiční výuky. Měli možnost nahlédnout pod pokličku cizích kultur a pracovat v cizojazyčném prostředí. Velký úspěch měly různorodé aktivity od přepisování jmen žáků v čínských či arabských znacích, přes zábavná videa, až po různorodé hry. Studenti se sami o sobě živě zajímali o zájmy a sny mladších dětí a úspěšně se jim podařilo odbourat jak osobní, tak jazykové bariéry.

Úterní a čtvrteční program byl vyhrazen pro žáky druhého stupně a pátou třídu. Studenti se po dvou rozdělili do čtyř skupin a žáci s nimi trávili podstatně více času. V dvouhodinových blocích stážisté prezentovali své státy, kulturu a zvyky. Prezentace probíhaly téměř výhradně v anglickém jazyce a naši žáci tedy měli možnost mimojiné i otestovat své znalosti angličtiny. Velkým úspěchem byl i úterní fotbalový zápas v místní sokolovně, kterého se zúčastnili žáci 8. A a 9. třídy.

Ve středu se konal výlet do historického centra Kutné Hory. Studenty jsme během dopoledne vzali do Kostnice v Sedlci, k chrámu svaté Barbory, Vlašskému dvoru a dalším významným památkám tohoto královského města. Příjemný výlet doplnilo i nádherné slunečné počasí, které na pozadí architektonických památek dalo vzniknout mnoha krásným fotografiím.

Se zahraničními studenty jsme se rozloučili tradičním bodem programu, tzv. global village. V sokolovně každá země včetně České republiky vytvořila koutek, jenž stát reprezentoval. Mohli jsme tak ochutnat typická jídla a sladkosti, podívat se na tradiční oděvy a vyzkoušet si některé aktivity, děti se například naučily skládat origami. Global village byla otevřena široké veřejnosti a postupně se v sokolovně vystřídaly všechny třídy základní školy. Tento velmi přátelský týden zakončila spontánní taneční akce, kterou rozpoutali žáci 8.A.

Velký vděk za zorganizování celé akce patří slečně Karolíně Dolejškové, která po celý týden sloužila jako spojka mezi učiteli a studenty, starala se o veškeré organizační záležitosti a zároveň spolu se svou rodinou poskytla ubytování rovnou dvěma studentům. A právě hostitelské rodiny svou pohostinností poskytly nezbytné zázemí a díky nim se celá akce mohla uskutečnit. Velké díky také patří i pedagogickým pracovníkům, kteří v oslabeném kolektivu zvládli hravě ukočírovat chod školy.

Asi největší odměnou za uspořádání tohoto projektu jsou samotné reakce žáků, kteří právě tento týden hodnotí velmi kladně a i díky nim se celý týden nesl na vlně obrovského nadšení a naprosté bezprostřednosti. Jsme rádi, že jsme se mohli zúčastnit projektu, jehož hlavním cílem je bourat předsudky a bariéry vůči cizincům, jakožto i motivace k učení se cizího jazyka. Jsme velmi rádi, že většina našich žáků by si přála, aby se k nám projekt Edison v budoucnu vrátil, i když hned druhým dechem dodávají, že by byli moc rádi, kdyby k nám znovu přijeli v té samé sestavě.

Projekt EDISON – z pohledu hostitelské rodiny

Se svou rodinou jsem měla možnost se zúčastnit projektu Edison, který probíhal na základní škole v Poříčanech (ZŠ T. G. M. a MŠ Poříčany).

Projekt, který spojuje mladé lidi odlišných kultur a národností, mě velice zaujal.  Jakožto člen pedagogického sboru na základní škole jsem nabídla ubytování jednomu zahraničnímu stážistovi. Jelikož jsme s manželem delší dobu žili v zahraničí, tak nás opravdu nadchla myšlenka uvítat přímo v našem domově zahraničního studenta a poznat tak další zemi, její kulturu, opět si na denní bázi procvičit angličtinu a získat nové přátelé.

Každá hostitelská rodina obvykle ubytovává stážistu od neděle do neděle.  Hostitelství je zcela zdarma. Rodiny nemají povinnost zabezpečit stážistům jídlo, takže záleží na každé hostitelské rodině, jak svého stážistu přijme.

My jsme si vybrali studenta z Indonésie ve věku 22 let. Dandy Bramasta, v současné době studující vysokou školu na Ukrajině, byl velmi milý a přátelský již od našeho prvního setkání. V naší domácnosti jsme ho přivítali jako dalšího člena rodiny.

 Velikou radost měla z nového „staršího bratra“ naše téměř čtyřletá dcera. Původně jsem měla obavy ubytovat chlapce, kvůli malé dceři, která je vůči cizím mužům rezervovanější, ale nakonec jsem nelitovala. Dandy se k naší dceři opravdu choval jako by byl její bratr a zároveň velký kamarád. Každé odpoledne si s ní hrál, zpíval, povídal, tančil, kreslil a zároveň ji zdokonaloval v angličtině.  Naše dcera je na komunikaci v angličtině zvyklá z mateřské školky i domova, takže to pro ni nebyl žádný problém. Bylo opravdu úžasné vidět, jak se malá holčička snaží dorozumět s novým kamarádem až z daleké Indonésie. Musím říci, že se za necelý týden zase  v angličtině zlepšila, naučila se další anglická slovíčka a jednoduché fráze.

Dandy s námi trávil každé odpoledne i večery. Brali jsme ho na výlety, chodil s námi nakupovat atd., byl členem naší rodiny. Když chodila naše malá dcera spát, tak se Dandy vždy rozloučil a odebral se do svého pokoje věnovat studiu a učil se do pozdních večerních hodin.

Velice mile nás překvapil, když pro celou rodinu uvařil večeři. Večeře se povedla natolik, že i naše dcera, která většinou dává přednost svým oblíbeným jídlům, byla nadšená a hned Dandyho chválila: „Dandy, it’s tasty. I love it!“ On sám nikdy nezapomněl za cokoliv poděkovat. I my jsme se snažili mu ukázat typicky českou a také řeckou kuchyni (manžel je Řek).

Mezi tím vším jsme si povídali o životě tady u nás a v Indonésii, o tom, jak to chodí v jejich rodinách, jaké mají tradice a zvyky, jak vypadá jejich země, jejich denní režim... Pořád bylo o čem mluvit – samozřejmě v angličtině.

Dandy do naší rodiny zapadl, náš běžný týden proměnil ve velice zajímavý. Opět jsme si procvičili jazykové dovednosti, poznali jeho kulturu, zvyky, tradice, jeho zemi a především získali nového přítele s dobrým a laskavým srdcem. S projektem jsme byli spokojeni, a pokud se bude v budoucnu opakovat, tak se rádi znovu zúčastníme jako hostitelská rodina.